Vývoj a úrovně vnímání

Vnímání je součet všech činností a procesů, kterými rozpoznáváme realitu, naše místo v ní, a také to kým sami jsme. 

Vnímání začíná u smyslů (koukáme, posloucháme, čicháme atd.),
ale z větší části se děje v našem mozku, kde signály ze smyslů interpretujeme.

Různí lidé interpretují stejné události velmi rozdílným způsobem.
Každé individuální vnímání je trochu jiné. 
Říká se tomu individuální perspektiva.

Když jsme byli děti, začali nás rodiče a další lidé kolem nás učit, jak vnímat svět.

Učili nás co je hrnek, co židle, co je strom či pes. A tak dále, a tak podobně.

Učili nás ovšem i co je dobré a co zlé. 
Co je přijatelné a co se "nedělá". Jak vypadá láska a jak zlost.
Učili nás kdy si můžeme vážit sami sebe, a kdy se máme za něco stydět.

To všechno nás učili podle toho, jak to jim samým bylo předáno v jejich dětství. 
Spousta toho je strašlivě neaktuální. A něco i vyloženě škodlivé.

Dává obrovský smysl zrevidovat jak vnímáme spoustu věcí ve svém životě,
změnit co už neplatí, a také naučit si úplně nové schopnosti.

Proces evoluce, jehož jsme všichni součástí, měl podle nás dvě fáze.

První fází byl vývoj druhů tak jak jej popsal Charles Darwin. Řečeno moderní terminologií, to se nám vyvíjel "hardware".
Skrze genovou selekci se nám postupně vyvinuly smysly i mozek, který je schopen signály interpretovat.
Tento proces byl pro Homo Sapiens dokončen před nějakými cca 300 tisíci lety.

Evoluce nyní pokračuje vývojem "softwaru", tedy toho jak ten hardware používáme.
A to je právě vývoj vnímání. Nebo vědomí, chcete-li.

Vnímání se vyvíjí jak společně na úrovni druhu ve formě schopností, které jsou objeveny a je možné se je naučit, 
tak individuálně u každého jedince, v podobě toho, že se je sami naučíme a pak jej používáme.

Dobrým příkladem je lidská řeč. Ta se vyvinula (byla vynalezena) cca před 100-150 tisíci lety,
ale zároveň se jí musí naučit každý sám v prvních pár letech života.

To samé platí o čtení a psaní. To bylo vynalezeno před cca před 10 tisíci lety,
a každý z nás se jej musí naučit sám v průběhu školní docházky.

Schopností, které někdo někde vyvinul, a my se je můžeme a taky nemusíme naučit, je nekonečně mnoho.

Ačkoliv je vývoj vnímání u každého člověka velmi postupný,
identifikovali jsme tři jednoznačně odlišné fáze tohoto vývoje, 
kterými lze rozpoznat kde se ve svém evolučním vývoji právě nacházíme. 

A taky jak se můžeme posunout dále. 

Tyto tři fáze jsou: fáze soupeření, fáze spolupráce, a fáze sjednocení.

V první fázi máme pocit, že si vše musíme "vybojovat", že věcí nutných k přežití není dostatek, a že když nebudeme dost úspěšní, zemřeme.
Tuto fázi jsme z velké části evolučně převzali od zvířat.

Ve druhé fázi, kterou lidstvo objevilo či vyvinulo především skrze vývoj lidské řeči, se naučíme efektivně spolupracovat. 
Už nemusíme všechny své potřeby zajistit sami, stačí se na tom domluvit s ostatními, a být jim také něčím užiteční.

V této fázi se nacházíme jako společnost, ale ještě ne na celé planetě. 
Tam kde se válčí, tam vládne první fáze.

Třetí fázi zatím objevili a žijí jen vysoce duchovní lidé, kteří dokázali své individuální vnímání rozšířit na vnímání celku.
Spolupráce se pak mění v soužití, a láska ke všemu a ke všem se stává hlavním vodítkem veškerého rozhodování.

Tabulku si můžete stáhnout či vytisknout zde. Je tam i anglicky a také v rozšířené čtyřsloupcové verzi.

Tato tabulka je autorským dílem Petra Jasinského, a všechny práva k tomuto dílu jsou vyhrazena v souladu s autorským zákonem.
Sdílení a šíření je dovoleno bez úprav a s uvedením autora a zdroje ZijemeVedome.cz/vnimani